Badatelé, kteří se zabývají zkoumáním egyptských hrobů, v nich našli jednu zajímavou věc. Kromě nebožtíka se tu objevuje míč. Vzhledem k tomu, že se dával do výbavy na cestu na věčnost, byl asi docela důležitý. Stejně hraví byli bezpochyby i staří Řekové. Ti už hráli hru, která byla velice podobná našemu současnému fotbalu.
– Nejprve používali ke hře látkový míč, který naplnili peřím a zvířecí srstí.
– Jenže, jak je jistě logické, takový míč špatně skákal. Což je docela velký nedostatek.
– Později ho tedy vyměnili za měchýř z prasete, který nafoukli a obalili vepřovou nebo jelení kůží.
Hřiště bylo podobné tomu našemu. Důkaz o počátcích řeckého fotbalu najdeme v Národním archeologickém muzeu v Athénách. Na mramorovém reliéfu je znázorněn řecký sportovec, který balancuje s míčem na noze. Hra se jmenovala EPISKYROS. Při ní se míčem házelo a kopalo do něj nohama. Spíše to bylo tedy něco mezi fotbalem a rugby. Nejprve byla hra určena jen pro muže, později se mohly přidat i ženy. Možná by bylo pro nás zajímavé hru spatřit. Jednou ze zajímavostí je totiž to, že prý všichni hráli nazí.
Jak se hrál fotbal ve starém Římě?
Hra se pochopitelně brzy dostala i do Říma. Tady jí nazvali HARPASTUM. V řeckých památkách se o ní dochovala celá řada písemných zmínek. Detaily hry dokonce popisují i římští básníci a spisovatelé. Lékař Galén hru doporučuje pro dobrý vliv na tělesné zdraví.
§ Z písemných památek je známo, že na začátku hry stály oba týmy na své straně hřiště.
§ Pak si hráči (nebo rozhodčí) hodili mincí a vyhrávající získal míč.
Smyslem hry bylo dopravit míč na opačnou stranu hřiště, za pomezní čáru. Tím tým získal bod. Druhý tým se pokoušel míč získat a vrátit ho zpět. Hrálo se podobně jako v Řecku – všemi čtyřmi končetinami. Císař Julius Caesar nechal takto trénovat své vojáky. A možná, že si někdy přišel „začutat“ i on sám.