Domácí výuka dětí má své zaryté zastánce i odpůrce. Každopádně se nejedná o žádnou novinku, jak by se mohlo na první pohled zdát. Učení v domácím prostředí je dávno zavedeno například v USA nebo v Japonsku. Naopak například v Německu možnost učit své děti doma, byla zrušena. Držme se však našich končin. V České republice lze učit své ratolesti již od roku 1998. Teprve však v roce 2005 byla tato problematika zanesena do zákona.
Podmínky domácího vzdělávání
Nemyslete si ale, že se prostě rozhodnete učit své dítě doma a tím je to vyřízené. Abyste skutečně mohli učit své dítě v domácím prostředí, potřebujete splňovat určité podmínky.
1. Možnost domácí výuky se týká pouze dětí spadající věkově na první stupeň základní školy. Starší děti takto vzdělávat nelze.
2. Vy, jako rodič, respektive zákonný zástupce vykonávající roli učitele, musíte doložit materiální, technickou a prostorovou stránku domácího vzdělávání. Jinak řečeno jak, co a kde budete učit.
3. A opět vy, rodič, musíte splňovat podmínku minimální výše dosaženého vzdělání. Minimum je dokončené středoškolské vzdělání.
4. Je nutné doložit také vyjádření pedagogicko-psychologické poradny o případných specifikách dítěte.
5. Přestože budete své dítě učit doma, je nutné, abyste jej měli zapsáno v nějaké základní škole, kde také bude probíhat přezkoušení z učiva. Přezkoušení probíhá většinou dvakrát ročně.
Způsoby individuální výuky
Není pravdou, že jediným individuálním způsobem vzdělávání je právě to domácí. Jistě, domácí výuka probíhá výhradně v režii rodiče, který výuku vede, samozřejmě prostřednictvím učebnic a rozvrhu, jaký mají i žáci ve škole. Existuje však i možnost domluvit výuku, kterou vede zkušený pedagog. Ten může učit jen vaše dítě, ale i skupinu dětí. Pokud se jejich rodiny domluví. Dítě tak může být například vyučováno několik dní v týdnu pedagogem a ostatní dny rodičem. Existuje i způsob výuky, kdy dítě navštěvuje standardně základní školu, kde však není motivováno známkami, pochvalami, tresty.